Dnešní den byl věnován Mount Rushmore. Konečně! Kvůli této památce jedeme doslova přes celou Ameriku. Je to zřejmě jediná opravdu velká a zajímavá (mezinárodně) věc v Jižní Dakotě. Což je země, která se nám zpočátku poměrně líbila. Je taková upravenější než státy, které jsme projížděli poslední dny. A než se přejede řeka Missouri na takovou náhorní plošinu, vidíte jenom kukuřici a sojové boby. Jenže než jsme řeku přejeli, šli jsme se podívat na vyhlídku, ta měla i historický význam když se tahle část Bohem zapomenuté země objevovala (před tím, než bílí průzkumníci vyvraždili všechny indiány). To jsme neměli dělat, u cestičky byla obrovská cedule “pozor na jedovaté hady”, což je pro některé účastníky našeho zájezdu jak rudý hadr.
Na plošině nás čekala opět rovná cesta. Stále a pořád. Místo kukuřice a sojových bobů je podél cesty buď skot, obrovské lány pro kravičky, nebo čirok a obilí. To byla velká změna, jen těch kilometrů bylo fakt hodně. Dohromady celých 642.
Dorazili jsme totiž do města Rapid City, kde dnes nocujeme, ale odsud je to ještě asi 30 minut autem k Mount Rushmore. A je to bolestných 30 minut, místní se na této památce snaží extrémně zbohatnout, takže je to jedna turistická past za druhou. Zahrady s plazy. Park, ve kterém jsou méďové, dokonce i malincí méďové, chudinky. Vesnička pod skálou, kde můžete koupit úplně všechno ve stylizovaných obchodech, abyste si připadali jak za zlaté horečky. Přitom ta s těmi vytesanými hlavami nemá nic společného.
Ony totiž vznikly zvláštně. Byl to nápad jedné paní, který se podařil zrealizovat díky státním dotacím, které sehnal místní senátor. Od začátku vyloženě plán zpropagovat místní krásy, skály jsou to opravdu krásné (a Mount Rushmore se to jmenuje proto, že tu jednou jistý právník Rushmore v letech 1885-1886 něco dělal v dolech, podíval se nahoru, zeptal se svého společníka, jak se ty skály jmenují a ten mu odpověděl: “Klidně se mohou jmenovat Mt. Rushmore”). A tak se v letech 1927-1941 kutalo. Proč se nedokutalo až do pasu všech prezidentů? Protože v tom 41.roce došly peníze. A tak jediný, kdo má náznak vykutaného hrudníku je první zleva, shodou okolností i první prezident George Washington. Vedle něj je hlava Thomase Jeffersona, hlavního autora Deklarace Nezávislosti. Vedle nich prezident poměrně moderní doby, Theodor Roosevelt. A poslední prezident, ten nejpodobnější si, je sám velký Abraham Lincoln. Hlavy mají na výšku 18 metrů a vede pod nimi tzv. Prezidentská stezka, takže jsme na ně měli mnoho výhledů z větší či menší blízkosti, došli jsme v podstatě až pod ně, což bylo fakt zajímavé. Báli jsme se, že nás tenhle výlet vzhledem k tomu, kolik km jsme jeli, abychom jej podnikli, zklame, ale nakonec vůbec, je to vážně pěkná zajímavost.