Gävle – Sundsvall – Härnösand – pobřeží Höga Kusten – Örnsköldsvik – Umeå – Skallefteå – Piteå
Po probuzení jsme velmi brzy opět vyrazili polykat kilometry. Dojeli jsme až za Härnösand, kde se nachází opravdu krásné pobřeží Höga Kusten, které bylo vytvořeno v době ledové. Zde jsme měli zastávku u obrovského visutého mostu, jednoho z největších v Evropě. Později jsme zastavovali na jídlo v místním fast foodu s názvem Max, ve kterém naleznete stejný (akorát bohatší) výběr jako například v „Mekáči“ nicméně by vše nabízené mělo být švédského původu a opravdu, na jejich hranolky má málo co. Zvláštní bylo místo, kde se fast food nacházel – přímo pod obřím skokanským můstkem, jehož doskok byl vyveden jakoby nad parkoviště s fast foody a čerpací stanicí, no bizár.
Další cesta byla mírně klidnějšího rázu, protože se část expedice definitivně rozhodla, že na Nordkapp nechce. My však vytrváme v původním plánu a o Norkapp se pokusíme. Znamenalo to pro nás nicméně pokusit se opět najet více kilometrů než jsme měli v itineráře a proto jsme využili tip Náčelníka, který velmi hezky mluvil o svém zážitku z ranného dětství z kempu v Piteå. Proto jsme se rozhodli do tohoto cíle dojet, ačkoliv to kolem třetí hodiny znamenalo dalších 350km, do kterých se ne všem chtělo. A proto jsme ubytování řešili už z auta a kemp si dopředu zamluvili, alespoň jsme tedy věděli, že mají volno. Zbytek expedice jel solidárně s námi a později stanovali v přírodě, kde nasbírali mnoho borůvek a užívali pohody. Vladimír s Natálií se rozhodli pro pohodlí hotelu, mluvili o něm moc hezky, prý budova z 19. století, úplně plno, ale hlavně v okolí nikde nic.
Mimochodem, Náčelník do toho ještě shání nůž, který by údajně měl mít každý, kdo je Švédomil, značka se jmenuje Mora kniv (ale určitě se to čte nějak divně jako třeba Jochšefan nebo nějak tak) a postupně sháníme.
Druhého dne jsme se měli setkat v 10 hodin rovnou u první zastávky tohoto dne expedice, čímž byl vodopád Storforsen.
V našem kempu, kde byly i relativně velké chatky pro 6 lidí přímo u jezera, jsme strávili příjemný večer procházkou, v jezeře neuvěřitelně čistá voda (ačkoliv díky všudypřítomné rašelině jemně do hněda zbarvená), všude zastřižená tráva, neuvěřitelné čisto, taková zvláštně čistá příroda (jinak to popsat neumím), až „nepřirozeně“. V půl deváté večer světlo jako u nás v 6, ono tedy je světlo hrozně dlouho, zbytek expedice seděl do 11 a tvrdí, že by nepoznali, že už by vlastně měli jít spát.
Další věci, kterých jsme si všimli:
Švédi nemají využití pro slámu a proto tu není moc obilí a jsou všude vidět balíky sena. (Díky za info Sáře)
Všude je cítit taková zemitá vůně rašeliny, ale zároveň žádné bláto – zdá se nám velké sucho.
Počasí nám neskutečně přeje. Minimální teplota přes den byla zhruba 16 stupňů Celsia a to na jihu, po vyjetí z trajektu, v 6 hodin ráno. Maximální byla 28,5 stupňů Celsia, třetí den expedice, v údolí, kolem sedmé večer, vymetená obloha.
Kromě velmi nízké spotřeby nás zatím mile překvapují ceny nafty. Na jihu za zhruba 12 SEK, ale teď severněji už také stoupají.
298 komentářů u „Tredje Dagen“