V podstatě jde o vrchol našeho výletu. Důvod, proč jsme jeli takovou dálku. Důvod, proč jsme si výlet do Kanady prodloužili přítomností v USA. Jasně, Niagary super, Mount Rushmore taky, ale co si budem, Niagáry nebyly tak daleko a k Mount Rushmore bychom nejeli, pokud bychom neměli další cíl. A ten byl. Yellowstone.
Běžně se dělá okruh přes takové ty nejznámější národní parky od Grand Canyonu, Yosemite, Sequioa, Death Valley a dojede se až k Yellowstone, který je fakt hodně na severu od těchto jmenovaných. Čímž pádem většina turistů jede z jihu, od Salt Lake City. My díky cestě z východu USA prakticky rovně přes několik státu dojeli do Montany, nejbližšího nepředraženýho města severně od hlavních pamětihodností Yellowstone, což bylo město Livingston. Je strategicky umístěné tak, abychom mohli přijet, přespat, strávit den v parku a další den pokračovat na sever, směr Kanada.
Je důležité si uvědomit, že Yellowstone má téměř 9000 km2. Je to obrovská plocha, jejímž středem je vyhaslá sopka. Národním parkem byl vyhlášen už v roce 1872 a je tak historicky druhým národním parkem na světě. A byť město Livingston je v Montaně, nejvíc rozlohy parku se rozkládá ve státě Wyoming. Kaldera, což je takový ten patvar, který se vytváří na konci sopečné exploze, má kruhový tvar a v podstatě ohraničuje, kde proběhlu “výbuch” respektive odkud vytekla láva, vytváří prostor, ve kterém je nejvíc gejzíru (ačkoliv minimálně jeden je i mimo kalderu), nachází se v něm i Yellowstonské jezero (ledovcového původu) a další geotermální jevy. Jinak byste ale nepoznali, že v kaldeře stojíte, nevypadá to jako z filmů, tedy mrtvá plocha… Je to všude zalesněné, zarostlé, v podstatě jdete lesem a narazíte na nějaký geotermální výfuk plynů, bublající bahno atd.
Samozřejmě, ty největší gejzíry jsou přizpůsobené tomu, aby se na ně turisté mohli podívat, všude jsou dostupná parkoviště (ačkoliv si třeba chvilku počkáte, než se uvolní místo). Všechna největší místa jsou zakreslena na mapě, která ukazuje to nej z Yellowstone, a vy jako turisté máte možnost jet celý krásný okruh přes to nejlepší, nebo třeba jen menší okruh, respektive si to všechno můžete přizpůsobit. Nejznámější gejzír, a také nejspolehlivější co se týče jeho výstříků, se jmenuje Old Faithful. Stříká každou hodinu plus mínus. A to je tedy šílená turistická past, okolo něj jako kdyby pravidla, že se v parku nesmí stavět a celkově nic dělat neplatila. Obrovské parkoviště, hotely, jeřáb, který i teď něco staví, silnice přizpůsobená na nápor lidí, okolo gejzíru obrovský kruh laviček. Přijedete sem, zjistíte si, kdy bude stříkat (my měli štěstí, mělo to být do 10 minut a taky se tak stalo) a stojíte spolu s tisíci dalšími a čekáte. Po skončení VŠICHNI odjíždí pryč, to si asi umíte představit, jak to vypadá na silnici.
Zároveň, když projíždíte ten okruh (a znovu připomínám, že my si okruh zvolili, protože jsme toho chtěli vidět a zažít co nejvíc, ale myslíme si, že to takhle nedělaj všichni, že ti jedou k těm 3 největším atrakcím a pak jedou pryč, nebo naopak objednávají místo na přespání v parku, ať už v obytňáku nebo v hotelu, a stráví tam třeba 3 celé dny, protože je co vidět), potkáváte prakticky každých 5 metrů něco. Na začátku jsme byli jak šílení a zastavovali pořád. Pak nám došlo, že pokud to půjde takhle dál, v životě neprojedeme to, co chceme, takže jsme trošku přidali na rychlosti. Máte pak pocit, že co hora, to jiné podnebí a jiná část světa. V jednu chvíli vidíte zelené kopečky a pláně, na kterých se pasou bizoni (ty jsme chtěli moc moc vidět, je to ohrožený druh). V druhé chvíli jedete přes neuvěřitelně vysoké hory, všude jsou jen tmavé kameny. Pak jste v údolí, ve kterém jsou gejzíry a sírová jezírka plná barev. Tyrkysové tůně. Bublající bláto. Les, tak hluboký, že si neumíme představit, jak se v něm můžou pohybovat medvědi (a těch v parku není málo, ne nadarmo se u Old Faithful prodává sprej na odpuzování medvědů). Samozřejmě, pokud chcete, můžete se někde v parku ztratit z dohledu a procházet se po tisících stezkách, kde tedy toho medvěda zaručeně potkáte. Vodopády. Jezírka plná leknínů nebo jezírka plná horké vody. Říčky v údolích, které jsou oranžové – protýká jimi teplá voda. Kus vykotlané skály ne nepodobné Grand Canynonu. Mimochodem, Yellowstone se jmenuje podle té nejdůležitější a největší řeky, která jím protýká (není sama, řek je tam nepočítaně, ale tahle je hlavně). Ta má pro změnu jméno podle žlutého kamene v části svého koryta, ten je samozřejmě částečně zbarvený sírou.
Jsou to neuvěřitelné věci a neuvěřitelná místa. Kdybychom měli poradit dalším návštěvníkům: určitě do Yellowstone jeďte. My měli dopoledne smůlu, těsně před vjezdem do parku jsme stáli hodinu a půl na místě, protože kousek před námi se dvě auta vybourala, musela tam jet těžká technika tu cestu zpřístupnit. To nás dost zdrželo a tak jsme z parku jako takového odjížděli okolo osmé večer, už se stmívalo a měli jsme pocit, že jsme na těch krásných a výjimečných místech doslova sami. A stejně máme pocit, že by toho bylo ještě hromada, co bychom mohli prozkoumat. Přikládám mapu parku. Místa, která jsme viděli my (a u mnohých neznáme název, prostě jsme zastavili u něčeho hezkého po cestě): Mammoth Hot Springs, Norris Geyser Basin (tam nám pršelo), Lower Geyser Basin, Midway Geyser Basin, Old Faithful Geyser, Yellowstone Lake, Sulphur Caldron, Canyon Village (vodopády), Tower Fall.
V galerii 11 tváří Yellowstone parku, to nejlepší, co jsme nafotili, aspoň pro teď. Fotek máme stovky.