Tak jsme vrátili auto. Konečná čísla? 7530 km. Napodruhé jsme i natankovali plnou nádrž. Všechno kupodivu proběhlo v pořádku, byť se společností Hertz jsme spokojeni nebyli. V Montréalu nám nikdo auto pořádně nepředal, nevíme, jak teda s různýma škrábancema, co na autě už byly, ale teď to vypadá, že to vlastně nikdo neřeší. A pokud bude, maj docela smůlu. My jsme se v tom Montréalu totiž nedali a aktivně jsme to řešili už při přebírání, všechno zapsali, nafotili. Jsme zvědaví, jestli z toho nějaká komunikace ještě bude.
Auto jsme samozřejmě, po všech těch kilometrech a zážitcích, už aktivně nesnášeli, tu naši Toyotu, která měla být původně Passat.
Při návratu do hotelu (pěšky od kanceláře Hertzu) jsme byli dost v šoku z toho, kolik je ve Vancouveru (675 tis obyvatel) bezdomovců a jak to venku díky tomu smrdí. Bylo nedělní dopoledne, jasně, v 11 město ještě nežije, ale i tak to bylo děsivý, nikdo jiný na ulici nebyl a ten smrad… Přitom by byl Vancouver fakt moc krásné město. Pěkný přístav, výhledy přes vodu, pěkné vysoké, moderní a nové činžáky s upraveným prostranstvím, všude zeleň. Procházku skrz Downtown jsme si dali pak odpoledne, když přestalo pršet, a fakt by se nám to líbilo. Ale i to odpoledne byli bezdomovci bohužel všude.
