Prošli jsme si centrum Chicaga, takzvanou River Walk podél vody, která je fakt pěkně udělaná. Všude možnost si sednout, všude bary, bistra nebo kavárny. Asi víte, že Chicago je takové místní Benátky, to nejhezčí je podél řeky, přes kterou vede fakt hodně zvedacích železných mostů (všechny udělané stejně a vždy s nápisem, o kterou ulici se jedná), přičemž řeka ústí do jezera Michigan, které je fakt hodně, ale opravdu hodně velké.
Zpátky jsme se svezli Water Taxi podle pravidla, že každé město je nejhezčí z vody, což známe z New Yorku. A měli jsme pravdu, byl to moc hezký zážitek. Celý den jsme měli příjemné počasí, trošku foukalo a bylo pod mrakem, to jsme zažili poprvé. Vlhko respektive dusno bylo opravdu jen malinko. Pak jsme ještě šli k výškové budově 360 Chicago, to je takové místní Empire State Building, odtud pak k plážičce u jezera, podél něj pak do přístavu (Navy Pier), kde jsou mimo jiné i atrakce pro děti jako třeba ruské kolo. U jezera fakt hodně foukalo, až moc.
Tahle část Chicaga se nám zdála hezčí, než včerejší procházka k fazoli, kde jsme potkali až moc bezdomovců. Celkově, dnešek nás nadchnul.
Jedna zajímavost ze života Barči. Koncem srpna se tady uskuteční sjezd Demokratické strany, na kterém se oficiálně zvolí kandidát do prezidentských voleb (ano, zřejmě to bude Kamala). Podobný sjezd byl právě v Chicagu i v roce 1968, kdy jej ale narušily obrovsky silné protesty proti americké účasti ve válce ve Vietnamu. Demokrati se už od jara obávají, že se bude historie opakovat a že i jejich letošní sněm naruší protesty, tentokrát však propalestinské (i v Chicagu je univerzita, na které má propalestinské hnutí velké množství stoupenců a protesty tady už byly). Ale v tom roce 1968 měly protesty dohru, jejich organizátoři byli žalováni za jejich organizaci. Proces trval 2 roky a byl neuvěřitelný. Soudce například na jeho začátku nechal zaprotokolovat, že obžalovaný se stejným příjmením není jeho syn. Ten na to reagoval větou “Tati, tati, proč se mě zříkáš?”, což byl vtip, on opravdu jeho synem nebyl. Celý proces probíhal bizarně, na jeho konci byli účastníci včetně obhájců odsouzeni za pohrdání soudem na neuvěřitelné doby (třeba až na 4 roky). Odvolací soud všechny nakonec osvobodil.
Zítra nás čeká nejdelší přejezd, přes 900 km, takže se na to psychicky připravujeme. Bude to rovně v ničem, držte palce 🙂
