Druhý den našeho japonského dobrodružství nás čekala návštěva prefektury Šizuoka, která je celosvětově známá pěstováním a exportem vynikajícího čaje.
Ráno jsme chtěli v blízkosti našeho ubytování zahlédnout ještě jednou horu Fuji – navštívili jsme proto japonskou zahradu s jezírkem, ale na špičku posvátné hory jsme tentokrát skrz mraky neměli štěstí.
A tak už nic nebránilo spanilé jízdě za čajíkem. Martin, jako správný čajomilec, měl vybraná dvě místa, která chtěl navštívit. Znamenalo to absolvovat kus cesty opět po dálnici, kde japonci jezdí šíleně pomalu a pak sjet mezi hory (byť ne extrémně vysoké) ve zmíněné prefektuře, kde opravdu každá vesnice a hlavně každý dům má svoji čajovou plantážičku. První místo, které mělo na Googleu skvělé reference a kam se jezdí zájezdy… jako kdyby neexistovalo. Takže jsme sice viděli malebný venkov, ale na místě málem někomu vlezli do domu, což poctiví čtenáři jistě pochopí, že zrovna v Japonsku je dosti nežádoucí.
Nevadí, pokračovali jsme dále na místo, kde měla být vyloženě vyhlášená prodejna místního čaje. A ta tam i byla. Cestou jsme absolvovali horskou etapu po 2 metry široké silnici pro oba směry. Kam se hrabe Trolí stezky v Norsku. Navíc silnice nebyla ani moc opečovávaná, až nás zarazilo, jak moc rozbitou jí tam mají. Náš hybrid naštěstí všechno zvládnul, naše uši brzy odlehly, a jediné, co jsme tedy na konci cesty řešili, byla totální jazyková bariéra, kdy jediné, co nás zachránilo, bylo to, že ceny píšou japonci stejně, jako my. Koupili jsme nějaký čaj pro sebe i známé, těšíme se na ochutnání ačkoliv netušíme, jaký to vlastně čaj je krom jednoho, který jsme dostali ochutnat.
Cestou zpátky jsme zjistili 2 věci: 1) Japonci si nepotrpí na pouliční osvětlení a 2) od té doby, co padne noc, jako kdyby všichni šli spát. Ani světla v oknech nesvítí. Pomalá jízda na naše ubytování zpátky (dost pršelo, nebylo nic vidět, protože naše auto nemá led světlomety) znamenala, že jsme se dostali i s nutným nákupem do postele až kolem půl jedenáctý a jet lag se ozval už ve čtvrt na jednu ráno. Ale nevadí, třetí den je věnován „jen“ návštěvě Nagana a přesunu dále na západ ostrova.