Přespávali jsme ve vesničce Fort William odkud to byl jenom kousek ke slavnému viaduktu, kde vznikla scéna v Harry Potterovi „pohled na projíždějící Bradavický express vyfukující páru na viaduktu“. Jmenuje se Glenfinnan viadukt a 4x denně přes něj projede vlak, který vozí turisty a vypadá jako Bradavický expres – jedná se o zážitkovou jízdu tam a zpět, dvakrát denně. To je všechno hrozně hezký, ale jsou tam všude lidi. VŠUDE JSOU LIDI. Neexistovalo jediné volné místo na parkovišti, ani na druhém parkovišti, ani na třetím, ani na silnici či u silnice kilometry za tímhle místem. Do toho pršelo. Výsledkem je, že jsme to neviděli. Tedy, viděli – z okna auta když jsme projížděli několikrát kolem abychom místo našli – a pak jsme viděli projet vlak, daleko daleko za viaduktem jsme, stejně jako další masa lidí, zastavili podél silnice odkud se šlo dívat na koleje a vlak vidět. Takže spíš nic než moc.
Pak jsme vyrazili pryč z téhle části Skotska, přes velmi slavnou průsmyk Glencoe. Vede od Ben Nevisu, pod kterým jsme se dneska probudili, a natáčel se tady film s Jamesem Bondem Skyfall. Nádhera, opravdová nádhera. Od toho, abychom stavěli na fotku či procházku častěji nás ovšem opět odrazovali všudypřítomní turisté. Nějak jsme si na tom dalekém severu Skotska na tolik lidí odvykli, no…
Všechno jsme si vynahradili cestou ke dvou zříceninám hradů, hodně osamoceným, nepřístupným, ale kolem jsme si udělali procházku. Ten druhý byl přístupný pouze opravdu z velké dálky, fakt divočina, člověk má pocit, že je doslova na konci světa. První, dočasně uzavřený a s hadama kolem (neviděli jsme, viděli jsme jen varovnou ceduli O KTERÉ MARTIN BARČE NIC NEŘEKL VČAS), se jmenoval Kilchurn Castle. Krásný, v loukách, kolem voda. Druhý, ten, na který jsme jeli skrz nic, jednostopou silnici, kde nebylo vůbec dopředu vidět, Martin to skvěle odřídil (a Barča usnula) se jmenuje Duntrune Castle. Na Googlu to vypadá, jako kdyby se dalo dostat až k němu. Moudří (my) ale vědí, že se to nedá, všude soukromé pozemky a tak jsme ho viděli z dálky, no…
Dneska spíme kousek od Glasgow v krásném hotelu, ve kterém se chystáme prát a strávit zítřek pohodově, takže nebude deník protože krom praní a jídla nebude o čem informovat. Myslete na nás, chceme spát a odpočívat a zahřívat nohy. Protože, ono tady chvilku prší, chvilku nic, chvilku svítí slunce, chvilku prší a takhle to opakujte až do zemdlení. Nebo usnutí. Díky, že nás zatím čtete!