Dneska jsme se vydali prozkoumat proslulé bílé útesy doverské v hrabství Kent. Neudělali jsme ale to, co by asi bylo očekávatelné: nezastavili jsme na hlavních turistických vyhlídkách a návštěvnických centrech přímo nahoře na útesech, kde by se to hemžilo lidmi a my neměli na skály výhled zdola. Rozhodli jsme se udělat něco méně čekaného a zaparkovali přesně na místě zvaném Samphire Hoe Car Park.
A opravdu to stálo za to! Zářivě bílé útesy se tyčí do výšky asi 110 metrů a je to opravdu majestátní podívaná. Nacházejí se na nejužším místě Lamanšského průlivu, od francouzského města Calais je to odsud jen 34 kilometrů. Proto právě sem směřovali a směřují všichni, kdo se chtěli dostat z evropské pevniny na britské ostrovy. Díky své strategické poloze a nepřehlédnutelné barvě byly útesy vyhlášené už v antice a patrně právě podle nich vznikl původní název Anglie Albion (z latinského alba – bílý).
Ta bílá barva je způsobená geologickým složením útesy tvoří čistá psací křída s občasnými valouny pazourku. Je docela fascinující uvědomit si, že vznikaly na konci druhohor, zhruba před 70 miliony lety, na dně mělkého moře z obrovského množství schránek odumřelých mikroorganismů (řas kokolitek). Nahromadilo se to za ty tisíce let do desítky metrů mocných sedimentů.
Není to tu ale úplně bezpečné, jak by se z dálky mohlo zdát. Strmé stěny jsou neustále narušované erozí a každoročně ustoupí směrem do vnitrozemí zhruba o jeden centimetr. Dokonce jsme četli, že v březnu 2012 se zřítila do moře hmota o velikosti fotbalového hřiště, a o rok později zase kousek dál, prý jen pár metrů od domu, který kdysi patřil Ianu Flemingovi, tvůrci Jamese Bonda. Tak jsme raději dávali pozor, kam zrovna šlapeme.
Většinu z nich dnes naštěstí vlastní společnost National Trust, takže se tu příroda a místní specifické vápnomilné rostlinky mají dobře. Bylo to nádherné velmi slunečné odpoledne a rozhodně o dost větší zážitek než náš včerejší literární výlet 🙂
