Hlavní město a zároveň i spolková země Spolkové republiky Německo je další z destinací, které by nikdo, kdo rád cestuje neměl vynechat. Je strašně jiné než Paříž, Londýn, Amsterdam, Praha nebo Budapešť… Už na první pohled působí nově, technicky a „přesně“. Je to nepojmenovatelný pocit, který některé Čechy (nás) přepadne už na hranicích s Českou republiky – pocit, že jste ve světě, kde je vše přesné, upravené, fungující, čisté a nejlepší, jaké může být.
Ale zpátky k Berlínu – pohnutou historii (bombardování za druhé světové války, později Berlínská zeď) většina z nás zná. A právě v tomto městě máte největší pocit, že válka nebyla tak dávno.
Jen považte, druhé největší město Evropské unie a většina památek a míst k vidění je neodbytně spjata buď s druhou světovou válkou, nebo pozdější studenou válkou či „novou výstavbou a obnovou Berlína“. Nesmírně depresivní pocit.
Co je ale zvláštní, převahuje zde ale také pocit bezpečí a určité „známosti“ – přeci jen, oproti maďarštině je němčina jakž takž rozpoznatelný jazyk, kdy se aspoň cedule dají jakž takž přelouskat i neněmčináři. A ačkoliv je zde podstatná „menšina“ zejména Indů, máte občas skoro pocit, že jste doma. Občas jsem si připadala v čistší a zalidněnější Argentinské ulici v Praze.
Cesta
Ubytování
Místa
Pamětní kostel císaře Viléma
– protestantský kostel, který doporučuji hned na začátek výletu v Berlíně
– jeho věž je od druhé světové války poničená a ponechána schválně v tomto stavu
– díky bombardování RAF v noci 23. listopadu 1943 z původní 113 metrů věže zbylo pouhých 63 metrů, což na vás skutečně mocně zapůsobí
Potsdamer Platz
– na tomto náměstí se snoubí architektura historického Berlína s moderní architekturou Berlína obnovovaného, zde se každoročně koná filmový festival Berlinale
– zde velké nákupní centrum s luxusními butiky Arkády
Berlínská zeď
– památník, někde je zeď ještě stále ponechána, oplocená, okolo muzeum a vykopávky základů
Alexanderplatz
– centrální náměstí v městské části Mitte, bývalé ústřední náměstí Východního Berlína
Hackesche Hoefe
– překrásný komplex 8 nádvoří, většina ve stylu secese
– slouží jako srdce zábavního průmyslu Berlína – umělecké galerie, butiky
– doporučujeme na odpolední kávu
Checkpoint Charlie
– můžete se zde vyfotit s americkými vojáky, střežící nejznámější hraniční přechod mezi východním a západním Berlínem
– když půjdete směrem od Checkpoint Charlie do Západní části Berlína, na vlastní kůži pocítíte rozdíl mezi západním a východním Berlínem, dodnes je znát jak směrem k západu přibývá pěkných a obydlených budov
Unter den Linden
– dodnes se zde staví nová část podzemky, zde není zase tolik co k vidění, spíš na vás zapůsobí to, že stojíte ve skutečně nově vybudovaném a stále ještě budovaném městě
Parisser Platz s Braniborskou bránou
– náměstí, u kterého najdete honosné budovy ambasád a Braniborskou bránu – zřízena roku 1734 jako celní brána v opevnění Berlína, v průběhu dějin sloužila jako symbol německého národa, za druhé světové války silně poničena a v 50. letech masivně zrestaurována
Budova Říšského sněmu (Reichstagu)
– ze skleněné kupole (prý) krásný výhled na celý Berlín
Ostrov muzeí
– část ostrova na Sprévě, na níž je pět světově významných muzeí – ostrov od roku 1999 na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO
– doporučujeme procházku podél tohoto ostrova
Pergamon Museum
– speciální jak svou architekturou, tak výstavou egyptského umění
Berlin Cathedral
– největší kostel ve městě, postaven v barokním slohu, po masivním zničením za druhé světové války obnoven
Tipy a rady na cestu
Berlín se velice pohodlně dá procestovat všudypřítomným metrem.
Východní Berlín je na ubytování o něco levnější.
Anglicky se samozřejmě domluvíte úplně všude J
Doprava do Berlína z ČR je zajišťována také autobusy či vlaky, opravdu se to nezdá, není to daleko. My ale preferujeme auto, vše je přehledně značené, jednoduché. Za parkování se vždy a všude platí, ale aspoň jsou dostupná parkoviště a místa.
Co ještě „stojí za to“ a my jsme neviděli
Televizní věž
- je jedním ze symbolů Berlína, ale výhled na ní máte z hodně míst, tudíž jsme nepovažovali úplně za nutné k věži jít, ale kdyby bylo více času i na vnitřní prohlídku (kterou u většiny památek neděláme či nestíháme), určitě by stálo za to v nějaký krásný slunečný den dovnitř jít a mít tak celé město jako na dlani
