Středeční přelet z Fukuoky do Tokia byl vlastně moc fajn. Jednalo se o domestic flight, takže po nás nikdo nechtěl pasy, byť jsme u každé kontroly dostali další lísteček k letence (říkáme to pořád, je to národ lístečků a cedulek). Jenom v půjčovně aut nás dost zklamali. Nejen, že jsme na začátku dostali jiné auto,…
Archiv rubriky: Japonsko 2023
#14 Dobytí 24 ze 47 prefektur
Poslední den na japonském „venkově“ jsme se měli už pouze přesouvat do města Fukuoka odkud zítra jedeme do Tokia. Nebyli bychom to ale my, kdyby se z té cesty v Martinově režii neudělalo další dobrodružství – nejen, že jsme chtěli něco vidět, ale taky si něco splnit. A to přání, mít za sebou návštěvu nadpoloviční…
#13 V sopce
Z Kumamota jsme chtěli navštívit ještě nějaké japonské přírodní krásy, jsou to naše poslední dny mimo Tokio. Nakonec vyhrála aktivní sopka – dá se totiž přijet prakticky až ke kráteru, ze kterého se čoudí. A tak jsme se vydali kousek za město do hor, krátkou příjemnou projížďkou a pak jsme si dali dvě procházky nejdřív…
#12 Pohled na Nagasaki
Z Hirošimi do Nagasaki jsme to stihli rychleji, než americká armáda. Nagasaki bylo bombardované 9. srpna, tedy 3 dny po Hirošimě. Věřte nebo ne, existuje pár lidí, kteří byli obětí v Hirošimě a později i v Nagasaki – životní smůla, náhoda tomu chtěla, aby byli třeba na pracovní cestě u Hirošimi… a pak se vrátili…
#11 Jak nás v Hirošimě předběhla G7
Čekal nás dlouhý den. Z ostrova Šikoku do Hirošimi, což sice nebylo daleko a navíc to bylo přes krásné soumostí (po kterém vedla i cyklostezka), ale věděli jsme, že v Hirošimě to budeme mít složitý. A bylo to poznat už před městem. Byla dost prázdná dálnice. Na odpočívadlech plakáty a cedule, že by bylo dobrý…
#10 Na ostrov Šikoku přes déšť, mlhu a mosty
Chtěli jsme udělat i něco mimo hlavní proud obyčejných turistů, takže nevydat se z Himedži do Hirošimi rovnou, ale vzít to po nejmenším z těch velkých ostrovů, které tvoří Japonsko: přes ostrov Šikoku. Věděli jsme (Martin věděl), že tahle cesta bude po pěkných visutých mostech, které vedou přes různé malé ostrůvky, takže to slibovalo pěkné…
#9 Přes Ósaku kolem Kóbe až k hadovi v Himedži
Ono se to nezdá, ale od Nary přes Kjóto nahoře, poté Ósaku a Kóbe u moře je to v podstatě jedna velká aglomerace na rovině. Tu jsme 9. den našeho dobrodružství přejeli do města, které za Kóbe stojí na konci této zvláštní oblasti také u moře. O Himedži jsme věděli jen jednu věc: krom populární…
#8 Bambi v Naře
Den po našem epickém pochodu smrti rozpáleným Kjótem jsme se vydali do města Nara, které je známé tím, že v parku s chrámovým komplexem (ano, ty tady mají v každém městě) mají mnoho a mnoho jelínků. Ti se pohybují mezi turisty až příliš neohroženě a pokud jim nic nedáte, jste třídní nepřítel (a poserou vám…
#7 Vedro v Kjótu a oni nosí dlouhé rukávy, tepláky a šusťákovku!
Náš 7. den v Japonsku jsme celý věnovali Kjótu, což je dnes 1,5 milionové město s dlouhou historií. Dokonce tak dlouhou, a tak významnou, že za 2. světové války se USA rozhodlo, že to je snad jediné velké japonské město, které nechá bez příležitosti zkusit si jaké to je, když vám na hlavu padají bomby,…
#6 Vítejte v Kjótu, jediném městě, kterého se nedotkla 2. světová válka
Je to tu. Velký přejezd z japonského venkova do prvního z velkých historických měst na ostrově Honšú, do toho největšího a nejhistoričtějšího, do bývalého hlavního města, města s největší hustotou chrámů na metr čtvereční, města zapsaného v UNESCO, do Kjóta. Jak už je naším zvykem, přejezd jsme si zpříjemnili zastávkou tam, kde se nám to…