Trajektem z Rostocku do Trelleborgu, odtud pak Malmö, Helsinborg (zde Náčelník prožil pár let svého nedávného mládí), Jönköping, Ödeshög, Rök, Linköping, Norrköping, Stockholm, Uppsala, nocleh u Gävle (camping Färnebojfjärden)
V Rostocku vede dálnice v podstatě až k terminálu na trajekt, kde předložíte rezervaci a už jste organizováni tak, abyste do kolosu bezproblémově vjeli a auto nechali na parkovišti. Naše velká výhoda byla, že na sedmihodinovou plavbu jsme měli zaplacenou malinkou kajutu, takže jsme 4 hodiny spánku jakž takž dali. Viděli jsme i jak trajekt vyplouvá z přístavu, což byl velký zážitek. Nahoře relativně teplo a velmi klidné moře. Vyplouvali jsme přesně ve 22:00, ale na trajektu byli už hodinu před.
Zbytek výpravy se pustil do dobrodružného spaní na trajektu ve společných prostorách, takže se tolik nevyspali.
Při doplutí jsme velmi dlouho čekali až budeme moci z útrob kolosu konečně vyjet. Podařilo se nám celou výpravu sjet a mohla začít naše dlouhá cesta, cílem bylo přenocování někde až za Stockholmem s tím, že cestou uvidíme nejstarší runový kámen, nakoupíme si a pojedeme sice v pohodě, ale každý kilometr do zásoby dobrý.
Runový kámen (město Röck), který jsme viděli, je největší a nejvýznamnější ve Švédsku a obsahuje přes 700 run z 9. století. Čekalo nás zde kromě delší prohlídky a přestávky i setkání s dalšími členy výpravy, tentokrát Rusy žijící v Česku. Vladimír má za sebou osamocenou cestu přes Sibiř (16000km za 3 týdny) a byl tak demokraticky zvolen tahounem naší snahy dostat se až na Nordkapp.
Již zde jsme měli možnost ocenit nádhernou, čistou a nedotčenou krajinu Švédska, velice malebné venkovské samoty, absolutně bez jakéhokoliv oplocení, velké prostory, typicky červené fasády a bílá okna. Nesmírně se nám líbí zejména to, jak je tady čisté ovzduší. Náčelník tvrdí, a má pravdu, že zde dohlédnete mnohem dál, než v té naší české kotlině.
Od runového kamene jsme pokračovali směr hlavní město Švédska. Cestou jsme byli nakoupit v obrovském nákupním centru, ve kterém jsme žasli nad výběrem, kterému jakýkoliv český obchod nesahá ani po kotníky.
Poté, co jsme krásným tempem přejeli Uppsalu, začali jsme hledat kemp, chtěli jsme něco u jezera, zároveň ale s chatkami. Hledání bylo delší (objížděli jsme jedno z místních jezer a viděli tak půlku švédského venkova), ale nakonec jsme se ubytovali, někteří do chatky (my), jiní postavili stan a jiní zajeli s „bydlíkem“ (pan Kjob a paní Kjobová).
Skvělou atmosféru pak dokreslilo společné grilování.
Co jsme se dnes dozvěděli o Sverige?
1. Jsou to nejpřátelštější lidé na světě ačkoliv nechápeme jak mohou žít na takových samotách, které jsme viděli
2. Mají pohádky o divných lidech (Pitsen nebo jak se to jmenuje) a mají to strašně rádi
3. Jsou to protestanti (viděli jsme hřbitov se spoustou hrobů ještě předválečných, mnoho dlouhověkých lidí, nebo naopak hodně mladých lidí)
4. Švédštinu nechápeme a absolutně nedokážeme vysledovat jediné slovo (umíme pozdravit: „Hej“ nebo „Hejsan“ a poděkovat „Tak“ ale tím to tak končí)
5. Kempy jsou nájs. Dokonce víc než nájs. Ale komáři večer jsou šílení už tady, a co teprve severněji.
P.S.: K členům výpravy, aby se běžný čtenář neztrácel – máme Náčelníka Radka, Náčelnici Lucku, jejich výprava čítá ještě Martina a Sáru; pana Pavla Kjoba, paní Moniku Kjobovou; naše maličkosti a ruské přátele. Všichni v autech kromě Kjobů, kteří mají super luxusní takzvaný „bydlík“. Mimochodem, za zmínku stojí i naše absolutně ideální spotřeba, během dnešního dne jsme měli průměr 4,7l/100km, nám tedy Sverige dosti svědčí!
245 komentářů u „Nästa Dag“