Čekal nás dlouhý den. Z ostrova Šikoku do Hirošimi, což sice nebylo daleko a navíc to bylo přes krásné soumostí (po kterém vedla i cyklostezka), ale věděli jsme, že v Hirošimě to budeme mít složitý. A bylo to poznat už před městem. Byla dost prázdná dálnice. Na odpočívadlech plakáty a cedule, že by bylo dobrý…
#10 Na ostrov Šikoku přes déšť, mlhu a mosty
Chtěli jsme udělat i něco mimo hlavní proud obyčejných turistů, takže nevydat se z Himedži do Hirošimi rovnou, ale vzít to po nejmenším z těch velkých ostrovů, které tvoří Japonsko: přes ostrov Šikoku. Věděli jsme (Martin věděl), že tahle cesta bude po pěkných visutých mostech, které vedou přes různé malé ostrůvky, takže to slibovalo pěkné…
#9 Přes Ósaku kolem Kóbe až k hadovi v Himedži
Ono se to nezdá, ale od Nary přes Kjóto nahoře, poté Ósaku a Kóbe u moře je to v podstatě jedna velká aglomerace na rovině. Tu jsme 9. den našeho dobrodružství přejeli do města, které za Kóbe stojí na konci této zvláštní oblasti také u moře. O Himedži jsme věděli jen jednu věc: krom populární…
#8 Bambi v Naře
Den po našem epickém pochodu smrti rozpáleným Kjótem jsme se vydali do města Nara, které je známé tím, že v parku s chrámovým komplexem (ano, ty tady mají v každém městě) mají mnoho a mnoho jelínků. Ti se pohybují mezi turisty až příliš neohroženě a pokud jim nic nedáte, jste třídní nepřítel (a poserou vám…
#7 Vedro v Kjótu a oni nosí dlouhé rukávy, tepláky a šusťákovku!
Náš 7. den v Japonsku jsme celý věnovali Kjótu, což je dnes 1,5 milionové město s dlouhou historií. Dokonce tak dlouhou, a tak významnou, že za 2. světové války se USA rozhodlo, že to je snad jediné velké japonské město, které nechá bez příležitosti zkusit si jaké to je, když vám na hlavu padají bomby,…
#6 Vítejte v Kjótu, jediném městě, kterého se nedotkla 2. světová válka
Je to tu. Velký přejezd z japonského venkova do prvního z velkých historických měst na ostrově Honšú, do toho největšího a nejhistoričtějšího, do bývalého hlavního města, města s největší hustotou chrámů na metr čtvereční, města zapsaného v UNESCO, do Kjóta. Jak už je naším zvykem, přejezd jsme si zpříjemnili zastávkou tam, kde se nám to…
#5: Vidím japonské moře!
Dneska nás po zvláštní noci v něčem jako bytovém domě o 5 patrech ve vlastnictví Američana žijícího v Japonsku už 15 let (konečně někdo, s kým jsme se domluvili anglicky!) čekala jízda na sever, kde v jednom místě poloostrova v prefektuře Išikawa je krásná rýžová plantáž založená v 17. století a stále obhospodařována stejným způsobem…
#4: Japonské hory a venkov
Náš čtvrtý den začal manažerským rozhodnutím, že do další destinace pojedeme přes hory, nikoliv kolem nich. Chystali jsme se totiž do městečka Shirakawa, tedy spíš vesničky, což je japonský skanzen. A mohli jsme jet buď přes hory, nebo k moři a pak podél něj. Martinovi bychom to přece nemohli udělat, že by byl ochuzen o…
#3 Nagano: Tady se psaly dějiny!
Třetí den jsme opustili naše první ubytování, teď už se zas tak často na jednom místě nezdržíme, a vydali se do Nagana. Znamenalo to 3 hodiny jízdy většinou po dálnici, jednou jsme si zajeli do jednoho městečka projít se podél jezera, ale jinak se nic zvláštního nestalo. V Naganu jsme samozřejmě zašli na TEN STADION,…
#2 Je libo čajík?
Druhý den našeho japonského dobrodružství nás čekala návštěva prefektury Šizuoka, která je celosvětově známá pěstováním a exportem vynikajícího čaje. Ráno jsme chtěli v blízkosti našeho ubytování zahlédnout ještě jednou horu Fuji – navštívili jsme proto japonskou zahradu s jezírkem, ale na špičku posvátné hory jsme tentokrát skrz mraky neměli štěstí. A tak už nic nebránilo…