Po včerejším zenu u Hadriánova valu jsme dnešní den pojali vyloženě tranzitně. Měli jsme v plánu přesunout se z anglického severu až k hranicím s Walesem, což znamenalo pořádnou porci kilometrů v autě. Abychom ale jen neseděli na zadku a nepolykali dálniční pruhy, naordinovali jsme si jednu jedinou, ale o to zásadnější zastávku: Durhamskou katedrálu kousek od Newcastlu, u kterého jsme nocovali.
Už když se k Durhamu blížíte, je to pohled pro bohy. Katedrála se spolu s přilehlým hradem majestátně tyčí na skalnatém ostrohu vysoko nad řekou Wear a dominuje celému městu. Zvenku působí jako nedobytná pevnost, ale jakmile vejdete dovnitř, spadne vám brada. Dali jsme si opravdu záležet a prošli ji celou křížem krážem. Od ohromné hlavní lodi s masivními sloupy, které zdobí neuvěřitelné vytesané geometrické vzory, až po tichá a tajemná zákoutí ambitů. Strávili jsme tam nějaký čas procházením, ale rozhodně to stálo za to.
Historická vsuvka pro fajnšmekry: Durhamská katedrála (oficiálně Katedrální kostel Krista, Panny Marie a svatého Cuthberta) je jedním z nejkrásnějších a nejzachovalejších příkladů normanské architektury v celé Evropě a po právu figuruje na seznamu UNESCO. Její stavba začala už v roce 1093, aby poskytla důstojné místo pro uložení ostatků svatého Cuthberta, jednoho z nejdůležitějších anglických světců. Mimochodem, to nádherné klenutí a zastřešené chodby (ambity) možná podvědomě znáte, i když jste tu nikdy nebyli – filmaři si je totiž vybrali jako kulisy pro Bradavice v prvních dílech Harryho Pottera!
Když jsme se dostatečně nabažili středověké atmosféry (a udělali si pár fotek na místech, kde se procházel Harry, Ron a Hermiona), naskákali jsme zpátky do auta a vyrazili směr jih. Byla to celkem štreka. Anglická dálnice, sem tam zácpa, zastavení na benzínce a pak zase dálnice. Cesta utíkala pomalu, ale vidina teplé postele nás hnala kupředu.
Naším cílem byl Carden Park Hotel. Nachází se na nádherném venkovském panství v hrabství Cheshire, v podstatě jen co by kamenem dohodil od velšských hranic. Po těch drsných skotských dnech, kdy jsme bojovali s lijáky a sušili promáčené mikiny na palubní desce, to tu na nás působí jako zjevení. Obrovský luxusní areál obklopený zelení (a golfovými hřišti, na která my samozřejmě nemáme čas ani vybavení). Konečně jsme si mohli dát horkou sprchu, natáhnout nohy a připravit se na to, co nás čeká zítra. Zítra totiž konečně vjíždíme do Walesu, ve kterém strávíme sice jen jeden den a noc, ale o to intenzivnější!