Dnešní den jsme zasvětili jedné z nejznámějších britských památek vůbec: Stonehenge. Měli jsme obrovské štěstí na počasí, bylo naprosto nádherně. Jasná modrá obloha, sluníčko a příjemně teplo (Martinovi vedro), což tady v Anglii, jak jsme zjistli, rozhodně není žádná samozřejmost.
Místo toho, abychom se nechali k monumentu pohodlně dovézt kyvadlovým autobusem od návštěvnického centra, rozhodli jsme se jít z parkoviště k samotným kamenům pěšky. A byl to skvělý nápad. Je to zhruba dvoukilometrová procházka přes zvlněné zelené pláně, kolem pasoucích se ovcí. Vidět ten slavný kamenný kruh, jak se v dálce pomalu vynořuje na obzoru a postupně se zvětšuje, nás nadchlo a byl to magický zážitek.
Když jsme došli až k němu, teprve jsme si plně uvědomili jeho ohromnou velikost. Tyhle masivní pískovcové a čedičové bloky (takzvané modré kameny) sem dávní stavitelé dopravili z obrovské dálky už zhruba před 4 500 lety. Některé z nich váží až 25 tun. Je fascinující stát tak blízko a přemýšlet nad tím, že se dodnes přesně neví, jak to vlastně bez moderní techniky dokázali a k čemu všemu monument sloužil. Jestli to byla astronomická observatoř, pohřebiště, nebo posvátný chrám k uctívání slunce.
V roce 2008 byly téměř po půlstoletí povoleny vykopávky, které měly potvrdit revoluční teorii o tom, že kruhy balvanů ve Stonehenge fungovaly jako prehistorická léčebna. Bylo potvrzeno, že základem Stonehenge byly původně jen menší doleritové kameny (označované někdy také jako „modré“, jak jsem zmínila výše) rozestavěné v kruhu. Teprve později přibyl vnitřní i vnější sloupový kruh s překlady z mohutnějších kamenů z odlišného materiálu. Doleritové kameny byly dopraveny z Carn Menyn, kde se již v té době nacházel „zázračný“ léčivý pramen. Protože lidé tehdy přičítali léčivou moc vody okolním zvláštním dioritovým skalám, vůdci nebo šamani kmene žijícího v oblasti Stonehenge se rozhodli část kamenů přemístit na významné místo svého kmene, které možná již dříve sloužilo rituálním duchovním nebo léčebným účelům. Vykopávky s vysokou pravděpodobností ukazují, že tehdejší návštěvníci (pacienti?) si kousky doleritu brali také s sebou domů jako talisman (možná jim přikládali také léčivý účinek).
I když je to tu samozřejmě docela turistické a plné lidí z celého světa, to místo si pořád zachovává neuvěřitelnou energii a tajemnost. Obešli jsme si celou povolenou trasu pěkně dokola, udělali snad milion fotek, protože to světlo bylo zkrátka perfektní, a jen tak nasávali tu prehistorickou atmosféru. Pak jsme se tou samou cestou vydali zpátky k autu, příjemně unavení a připravení na další kilometry naší cesty.
Mimochodem, věděli jste tohle? Stonehenge je první známou archeologickou památkou vyfotografovanou ze vzduchu. Snímek, pořízený při armádním cvičení v roce 1906, navíc zachytil pro leteckou archeologii typické porostové příznaky, odhalující původní přístupovou cestu do areálu i jeho obvodový příkop.
