Přejezd na jih Anglie, na krásné pobřeží vedle městečka Plymouth, jsme sice čekali, že bude dlouhý. Ale že bude tak náročný na řízení, to tedy moc ne.
Už jsme si zvykli na všudypřítomné kruhové objezdy. Někdy končí dálnice kruhovým objezdem a nikoho to vůbec nepohoršuje, kruhový objezd je na každém sjezdu či nájezdu, kruhový objezd je v obytné části měst mezi baráky, prostě jsou všude.
Už jsme si zvykli i na to, že v obytných částech měst jsou zpomalovací pruhy taktéž úplně všude.
Ve Skotsku jsme se nějak vypořádali s těmi jednostopými silničkami mezi políčky a dobytkem, kde jsme ale viděli aspoň kousek dopředu, kde byla značená místa, kam se dalo postavit a vyhnout se protijedoucímu autu…
To, co jsme dneska zažili na jihu Anglie, jsme ale nečekali.
Jednostopé silnice bez výhybek, tzn. nebylo co značit. Všude křoví, které asi chrání pozemky a označuje je, to je sice hezké, ale to křoví je vyšší než my dva dohromady a proto nic nevidíte dopředu. Nic. Nevidíte. Dopředu.
Pro řidiče fakt šíleně náročné, možná za to všechno nejvíc vypovídá cedule, která visí na krásném hotelu na skále, kde dneska spíme: Vítejte a gratulujme, dokázali jste to!
Ano, dokázali jsme to, a už taky chápeme, proč jsme při čtení různých knížek četli o tom, že když se někdo chtěl dostat třeba do Cornwallu, jel lodí. Autem se to totiž fakt nedá.
Je ale pravda, že jsme celý den unikali vedru, tady u moře je mnohem lépe, než ve vnitrozemí. Takže jsme opravdu nadšeni.