Třetí den našeho zélandského dobrodružství jsme chtěli strávit odpočinkově. Poté, co jsme ujeli 440km a šli trek k Mount Cook, kde jsme se i trošku připálili v obličeji (slunce je fakt neuvěřitelně silné), jsme chtěli pohodičku, ne tolik kilometrů a víc krátkých zastávek.
Plán byl splněn jen částečně. Zastávek jsme udělali 6 a projeli jsme vlastně kompletně jihovýchodní pobřeží až dolů na nejjižnější cíp Nového Zélandu, respektive pevninského Zélandu, protože tu je ještě ostrov Stewart Island. Na ten jsme dostali tip od známé, ale k tomu se dostanu.
První zastávka byl maják, konkrétně Nugget Point Lighthouse. Maják stojí na skále přímo nad oceánem, ve kterém jsou “nuggety” – rozeseté menší skály. Je to fakt krásná podívaná. Kousek od majáku stojí i dům člověka, který se o maják stará. Skoro závidíme povolání.
Druhá zastávka byla zase úplně jiná. Matai Falls jsou poměrně malé vodopády ukryté v džungli.
A třetí zastávka byla asi nejhezčí. Na dlouhé pláži, kde jsme byli úplně sami. Udělali jsme si malý piknik, šli se podívat na jeskyni ve skále, začalo trošku víc svítit slunce. Neuvěřitelná pohoda. Mimochodem, ty dlouhé klidné pláže jsou tu neuvěřitelné. Škoda, že není úplně teplo na koupání (to tady na jihu asi není vůbec nikdy, fouká tu a jsou tu velké vlny), byla by to bomba.
Zastávka číslo 4 byla v Cathedral Caves. To jsou jeskyně, které patří mezi 30 největších světa. Ona je to vlastně jedna jeskyně, která má dva přístupy, je hodně vysoká, strop se zužuje, proto se zřejmě jmenuje jak se jmenuje. Když je příliv, je jeskyně z obou vchodů nepřístupná, proto se musí příjezd (i příchod) na pláž a k jeskyni v podstatě načasovat. A nedejbože, pokud byste to nestihli sejít a zpátky vyjít nahoru k parkovišti, čekala by vás pokuta 40 NZD. Je to fakt zajímavé, jen škoda, že všude tolik lidí, už jsme si asi zvykli, že jsme často někde úplně sami a vlastně si toho vážíme nejvíc.
Předposlední zastávka byla na Slope Pointu = nejjižnějším místě pevninského Nového Zélandu. I tady to byla zajímavá zastávka – zastavíte na parkovišti a jdete přes pastviny ovcí k takovému malému majáčku a ceduli, která značí jak daleko jste od Jižního pólu a od rovníku. Dost daleko. Strašně tady fičí vítr, takže místní stromy mají hodně zajímavý tvar přizpůsobený směru větru. I to je turistická zajímavost. A ovečky na vás koukají z velké blízkosti 🙂
A poslední – a nakonec nečekaně nejkrásnější – zastávka byla na místě zvaném Waipapa Point Lighthouse. Jak název napovídá, je tu maják. Tentokrát ne přímo na skále, ale vyvýšený nad krásnou pláží, okolo vysoká tráva. A právě na této pláži jsme viděli (z blízkosti 3 metrů) lachtana, který v trávě u pláže spal. Spokojeně odfukoval, občas zvedl ploutev jako kdyby se něčemu ze spánku bránil. Sedět na pláži a koukat na jeho dalšího kámoše, který se najednou zvedl a začal se sunout (nevím jak jinak popsat ten jejich přirozený pohyb) do vody pro ryby, byl jeden z nejhezčích zážitků jaké jsme kdy zažili. Seděli jsme tam úplně sami, za námi maják, vítr fičel, slunce svítilo. Takhle vypadá dokonalost.
A k ostrovu Stewart Island – jak jsem psala, dostali jsme na něj tip, že to tam je moc hezké. Nicméně asi nám to nedovolí počasí, ve středu má pršet, proto místo jízdy lodí na ostrov a tam procházky pojedeme dál, kde budeme moci ve čtvrtek chodit. Pojedeme do oblasti, kde jsou fjordy a zase to vypadá trošku jinak, než jsme viděli doposud.
203 komentářů u „#3 Na jih od nás už nic není“
Komentáře uzavřeny.