V roce 1998 u farmáře Alexandra (500 hektarů půdy a několik tisíc ovcí a skotu kousek od vesničky Matamata)yt přistál vrtulník s takovým vousatým chlápkem. Chlápkovi se líbilo jedno z údolíček v Alexandrově farmě, protože mělo tři zásadní věci – strom, jezero a kopečky – a chtěl tady natáčet film. Protože kiwáci nejsou blbci, po chvíli si plácli.
V březnu 1999 začala stavba Hobitína. For now komplet všechno z polystyrénu. Musela se vybudovat 1,5km příjezdové cesta, na jednom z plácků udělat zázemí pro celý obrovský štáb, herce, catering (2 chody ke snídani, 3 chody k obědu, 2 chody k večeři), to vše blízko ale zároveň aby to nebylo vidět na záběrech. Pomáhala armáda – Novozélandská vláda totiž na tohle nechtěla dát money, zato poskytla silné muže (konkrétně na tom makali 400 lidí denně a btw, jsou to chlápci co si pak “za odměnu” zahráli skřety v Helmově Žlebu a dost se jich zranilo jak byli nadšení). Jednoho pána zaměstnali jenom šlapáním cestičky – tam a zpátky, tam a zpátky. Protože AUTENTICITA. Autentické jsou o ovocné stromy, najdete tu zahrádku s tolika druhy zeleniny, že by sem podle mě měli vozit děti učit se poznávat (všechny saláty, ředkve, tykve…). Udělali 38 hobitích nor, dneska jich je 40.
Proč jich je dneska víc? No protože podle smlouvy s mistrem Alexandrem museli po 3 měsících místo opustit a dát do pořádku. Jasně, zbyly díry, třeba Dno pytle bylo poznatelné, ale byla to jenom kostra. Nemělo to dveře, okna, předzahrádku…
Jenže filmy byly slavné. A jak víme, moc dobré a dokonce oceněné. A turisti si to místo našli. A tak jezdili, až se místní rozhodli zažádat o takovou tu turistickou ceduli. A pak najednou Peter Jackson přišel s Hobitem. Možná víte, že si s tou myšlenkou hrál dlouho, nicméně nadešel rok 2009, tedy deset let od natáčení Společenstva, a Jackson si s Alexandrem sedl a domluvili se. Na vybudování Hobitína doopravdy. Bez polystyrenu, vše poctivě ze dřeva. Díky tomu je to místo dokonalé. Má všechno. I hospodu u Zeleného draka.
Je turistické? Hell, yes. Prohlížet si to můžete pouze ve skupině s průvodcem, sám se tam člověk nedostane (a jak jsem podotkla, oni v tomhle budou poctiví). To znamená, že přijedete a před vámi je na kopci třeba 3 skupiny, trošku se to míchá, je v tom binec… ale, je to prostě Hobitín! Všichni jsou milí, dostanete v hobití hospodě (zdarma) pintu, vyfotil vás kde si zamanete… a někdy se podaří i fotka celého údolíčka bez turistů.
Můj point je ten, že ačkoliv to připomíná studia v Hollywoodu, je to něco jinýho. Peter Jackson mi je sympatický proto, že minimálně pro LOTR trilogii dělal všechno poctivě a s místními: Hobitín, Prsten od místního šperkaře, hobity hráli lidé z města kousek od dnešního Hobitína (má to vtipný název Matamata). Víte co to tady udělalo s turistickým ruchem? Místní o tom mluví s vděčností, jasně, Zéland je nádherný a vždycky bude, všechny ty sopky a na Jižním ostrově hory a tučňáci a fjordy, ale to lákalo baťůžkáře, kteří jeli na nějakou horu, spali v autě a po těch horách lezli. Pán Prstenů táhne celé rodiny, lidi, kteří jsou ochotní spát v motelu/hotelu, chodí do restaurací na jídlo, koupí cetku na památku. A tu cetku nedováží z Ameriky z nějaké velké produkční společnosti, ale dělá to stejný mostní člověk, který to udělal pro Jacksona do filmu. Takže na tom bohatnou ti místní, kteří tenkrát šli do toho rizika a Jacksonovi ty kopečky na 3 měsíce pronajali.
V tomhle byl Peter Jackson vážně geniální.
435 komentářů u „#14 Hobitín“
Komentáře uzavřeny.