Z pěkného ubytování jsme se vydali poměrně brzy na další cestu, přes to jsme se do dalšího dostali až večer kolem osmé. Ale o tom potom.
První zastávka se jmenovala Duncansby Head Broch. Jelo se tam pohodlně a krásně, skrz na místní poměry širokou silnici, po kopečkách. Složitost přišla v podstatě až po téhle destinaci. Jedná se o maják a něco, co sami Briti popisují jako „mořské komíny“, prostě skály v moři. Místo je výjimečné i tím, že tam fakt hodně fouká a fakt hodně svítí slunce, takže opravdová nádhera, jen náročná na dosažení – jde se dlouho z kopce, opírá se do vás vítr a ještě k tomu se snažíte nešlápnout do žádného ovčího exkrementu, které jsou úplně všude.
Hned poté jsme se stavili opět u Královny, tentokrát u Královny matky. Ta v roce 1952 zachránila místní Castle of Mey, obnovila zahrady a zdá se, že si opravdu užívala větrné skotské pobřeží, protože tady trávila prý hodně času. Čehož si jsou místní vědomi a velmi dobře tento fakt zpeněžují.
Z těchto míst jsme jeli po pobřeží až na místo, kde dneska spíme (a že to bude dobrodružné ukazuje ta mlha, kterou vidíme z okna, jinak bychom viděli krásný výhled z kopce do zátoky).
Asi úplně neumíme slovy vyjádřit, co všechno jsme viděli a zažili – byla to dobrodružná jízda, neustálé kroucení volantem, po úzké silničce, která je jednostopá, takže se musí dávat pozor, jestli proti vám někdo nevyjede. Zároveň se nám neustále otevíraly takové výhledy, až jsme zůstali s pusou dokořán. Měnilo se počasí, chvilku foukal vítr, chvilku byly mraky, pak najednou trošku pršelo, pak se zase mraky roztrhaly a vysvitlo slunce. Připadali jsme si jako na konci světa a zároveň napůl jako v Norsku a zároveň úplně někde jinde. Moc krásné to bylo, ale taky dost náročné a dneska jsme unavení a vlastně trochu promrzlí. Což je taky specifikum Skotska – když už najdete nějaké volné ubytování, kde je Barča schopná se vysprchovat, je to budova, kde je i restaurace, krb, který hoří, a spousta hostů tu tráví čas. Tak trochu jsme si to takhle z filmů a seriálů tedy představovali, ale i tak jsme byli poměrně překvapeni a trošku se nám stýská po horkých dnech v Praze.
Zítra budeme pokračovat v jízdě po Skotsku, byť je to všechno vlastně zvláštní – dneska jsme strávili celý den v autě s mnoha zastávkami, přes to poměrně dlouhou jízdou, a přitom spíme doslova 2 hodiny jízdy od hotelu, kde jsme se ráno probudili… jen by to byla jízda vnitrozemím, ne po pobřeží.
