Kautokeino – Nordkapp – Kautokeino
Sobi, sobi, sobi, sobi, sobi, sobi, sobi, sobi na silnici, sobi před tunelem, sobi v tunelu, sobi, sobi, sobi & Nordkapp.
Náš pátý den expedice byl jak jste již pochopili o sobech. Né, Nordkapp, tedy nejsevernější místo v Evropě a velký turistický cíl, byl ohromný zážitek. Měli jsme velmi pomalý rozjezd a 365 km z Kautokeina na Nordkapp nám vůbec neubíhalo. Nicméně jsme cestou viděli spoustu krásných a zajímavých věcí – norské řeky, jezírka, peřeje a vodopády v krásném údolí, sruby se střechami porostlými mechem. Dále náš první fjord, což byl zážitek (viz. film Stopařův průvodce po galaxii, kde se o autorovi fjordů dozvíte nejvíce). Ve „vnitrozemí“ nám bylo stále vedro – průměrně 24 stupňů Celsia. Když se pak dojelo na pobřeží, podél něhož se jelo docela dlouho (skoro 2 hodiny), teplota klesala a na Nordkappu bylo „pouhých“ 15 stupňů, nicméně vymetená obloha. Byli jsme stále v kraťasech, ale protože jsme se nacházeli vysoko nad mořem, foukal vítr a tak jsme si vzali bundu/mikinu. Při dojetí na místo nás zarazilo několik věcí – Nordkapp je turistický cíl, není to pouze místo na skále, takže se zde nachází něco jako muzeum/turistické centrum, ve kterém se o historii tohoto místa mnoho dozvíte. Například kdo ho jako první zaměřil (jeden ze známých mořeplavců, kteří se snažili dobýt Čínu přes severovýchodní vody), kdo ze známých turistů místo navštívilo (mimo jiné i jeden z králů Švédsko-Norské unie a to ještě v období, kdy neexistovala přímá cesta, nicméně se muselo poměrně náročným terénem na Nordkapp vylézt).
Mimochodem, Náčelnici byl dáno jako tip místo zvané Knivskjellodden, že prý je to 10 minut od příliš turistického Nordkappu a je to fakticky severněji. Na toto místo těsně před oficiálním Nordkappem je ukazatel a u něj parkoviště, zřejmě se pak jde z toho parkoviště pěšky přes takovou pláň plnou sobů, my jsme zde zastavili pouze na chvilku. Dle naší GPS, která je ovšem již z Čech taková trošku nevyrovnaná a možná v přechodu, to však severněji než Nordkapp opravdu asi je (udivený smajlík), takže jsme nejseverněji opravdu byli a už nám to nikdo neodpáře, plánujeme i nejjižnější a nejzápadnější místo, ale to až na jinou expedici 🙂
Na Nordkapp jsme dorazili za stavu 3325 ujetých km z domova (bez započítání trajektu). Mimochodem, Nordkapp je na ostrově, který je s pevninou spojen 7km dlouhým podmořským tunelem, ve kterém jedete nejdříve z prudkého kopce dolů a poté naopak do prudkého kopce nahoru (klesání a stoupání 10%).
Cesta zpět utíkala mnohem lépe, hodně jsme fotili a natáčeli, opět potkali spoustu sobů. Jsou to zvláštní zvířata, skoro hloupá by se nám chtělo říct.
Co dělá sob celý den? Stojí a žere před tunelem!
Den jsme uzavřeli pozdním příjezdem opět do Kautokeina, odkud nás zítra čeká přes 600 km až do Andenes. Zde jsme potkali mladého chlapce ve 22:00 někam spěchajícího na kole, ačkoliv tady v Norsku známé rodičovské: „Vrať se ještě za světla!“ nabývá úplně jiný význam.
241 komentářů u „Dobyli jsme Nordkapp aneb Femte dag“