Tiende Dag

Trondheim – Åndalsnes – TrolÍ stezka – Geirangerfjord – Kvam

Dnešní den bychom měli strávit tím nejlepším a nejnavštěvovanějším v Norsku. Respektive, Lofoty jsou právem považovány za ten TOP, nicméně jsou zdaleka méně navštěvované než náš dnešní cíl Geirangerfjord a od něj kousek vzdálená Trolí stezka.
Pustili jsme se z Trondheimu po silnici E6, která je sice hlavním tahem spojujícím norský jih a sever (vede až k Rusku!), ale vypadá jako česká spojnice mezi Lhotou a Ohrobcem (pozn. Martina: Zřídka se rozšiřuje na šířku tří bydlíků). Povolená rychlost se pohybuje mezi 50 a 60 v obci, mimo obec 70 nebo 80, což tedy znamenalo, že 360km jsme jeli 5 hodin, a to jsme ještě byli za piráty silnic (Norové jsou extrémně opatrní, úzkostliví „vycepovaní“ řidiči, kteří nevyjíždějí z pruhu v zatáčkách, dodržují všechna pravidla, zřídkakdy předjíždějí). Jeli jsme krásným údolím až k městu Åndalsnes, ve kterém se nám moc líbil kemp u říčky s neuvěřitelně čistou vodou a písečkem na pláži. Mít voda víc jak 12 stupňů, rádi do ní zahučíme, takhle jsme smočili pouze nohy. Počasí nám přálo, bylo sice pod mrakem, ale teplota slušná (okolo dvaceti stupňů) a sem tam vykouklo i sluníčko. No, měli jsme štěstí, zbytek expedice tuto část cesty kvůli špatné předpovědi počasí vzdal a jel rovnou do Osla.
Odsud se stoupalo do hor na tzv. Trolí stezku, což je silnice vinoucí se údolím s extrémními serpentínami, lépe popsat neumím, přikládám foto. Nad silnicí je moc pěkná vyhlídka plná turistů (náš norský přítel to nazval „pastí na turisty“).
Odsud už jen přes hory ke Geirangerfjordu. Ten je 15km dlouhý, ledovcového původu, od roku 2005 na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO. Mimo jiné je v něm opravdu krásný vodopád nazván Seven Sisters, na který jsou pořádány oblíbené vyhlídkové plavby (my na vodopád měli výhled pouze ze silnice, z lodě to musí být paráda). Jak jsem již zmínil ač Geiranger je nejnavštěvovanějš turistická destinace v Norsku, musím říct, že zaslouženě. V zátoce je vesnice evidentně plná turistů, do které se dá přijet buď ze strany od Trolí stezky, nebo neméně náročnou cestou, po které my z údolí vyjížděli, ve výšce 1050 m.n.m. jsme dokonce měli možnost se zkoulovat. Poté jsme uháněli směr Lillehammer, do kterého jsme však nestihli už dojet. Další den nás čeká dojet do švédského Göteborgu a jeho krátká prohlídka.
Z Norska jsme měli možnost vidět vše, kromě hlavního města, a Martin je momentálně pln plánů na výstup na Trolí jazyk (23hodin náročného výstupu a sestupu, jedná se o kámen, na který se mě mamka bojí už rok pustit), nicméně to si opravdu necháme až na příště.
Dále toužíme se do Norska jednou podívat na polární zář (Aurora Borealis), na kterou je nejlepší jet v lednu nebo v únoru, nejlépe za polární kruh.

Pozn. k devátému dni: Překročili jsme polární kruh těsně po překonání 5000km na cestě – už se nám prodloužuje noc!